Ze života
Jak se z policisty - vyšetřovatele na hospodářské kriminálce stane programátor? Tím, že si po dlouhodobém váhání jednoho dne řekne "jdu do toho naplno". Dříve jsem honil kriminálníky, teď honím chyby v kódu. Které si sám udělám.
Pracoval jsem u policie, ale dostal jsem se k tomu jako slepý k houslím. Toto času jsem studoval doktorát a jako doktorand nemáte zrovna kdovíjaký a už vůbec ne stabilní příjem. K policii šlo pár mých známých a tak jsem to taky zkusil. Světe div se, vyšlo to a já si říkal že mít stálý příjem bude příjemná změna. Alespoň v klidu dostuduji. Poznal jsem prima lidi. Obecně můžu říct, že na to, jak je práce u policie těžká a nikterak příjemná práce, kolektiv byl vždy super a kolegové podrží.
Jenže jsem od přírody podnikavý a kreativní jedinec a policie mi rozvoj v těchto oblastech nedovolila. Ba co víc, ani ho neumožňovala. Jeď podle pravidel a zvyklostí a chraň tě bůh jít mimo ně. Cítil jsem jak zakrňuji. Soft skill level klesá, jazyková vybavenost upadá. Každý den je stejný a bude stejný až do konce kariéry.
Velice markantní inpulz byl pro mě narození dítěte. Rodičové ví o čem mluvím. Najednou ze stavu, kdy máte času víc, než zvládnete obhospodařit, takže se stíháte i nudit, ocitnete v naprostém opaku. Ptáte se kde je můj čas? Kdy budu regenerovat, odpočívat, dělat co chci a co mě baví? Tak proč nevyužít zaměstnání a trávit práci, tedy podstatnou část dne něčím, co mi ani jako práce připadat nebude. Váhal jsem udělat radikální krok. Přece jen, mám živit rodinu, hypotéku na krku. Proto jsem ještě při práci zakusil večerní kurz na Full-Stack Web developera. Na zkoušku, víš jak. Ať vím do čeho jdu. Po něm bylo rozhodnuto.
Zasedla rodinná rada a otázka byla - zvládneme to? Dám výpověď v práci ke konci měsíce. Od prvního hned nastoupím na prezenční bootcamp. Přihlásím se na pracák a za půl roku budu brát cash jako junior programátor. Kurz stojí jako ojeté, ale velice slušné auto. Z pracáku dostanu nějakou almužnu, která pokryje hypotéku, příspěvky do bytového fondu, internet, zálohy a jsme na nule. To dáme. Když jsem to počítal zpětně tak mi vyšlo, že cena kurzu plus mzda, o kterou jsem za dobu co nepracuji přišel, dělá suma sumárum 530.000 Kč. Do toho nutné výdaje (strava, opravy, apod.) a jsme na 720.000 Kč za 7 měsíců kurzu a hledání práce. A pak se rekvalifikuj.
“Ani na výšce, ani v práci u policie jsem nemakal tak, jako na bootcampu.”
Kurz junior programátora byl brutálně intenzivní. Ani na výšce, ani v práci u policie jsem nemakal tak, jako na bootcampu. Každý den ti nasypou novou látku, procvičíš ji a jedeš dál. Není čas odpočívat. Něco jsi nepochopil? Není čas se doučovat. Naučíš se to v průběhu když zjistíš, že to potřebuješ. Ráno vstaneš, celý den programuješ, večer přijdeš domů, ale neodpočíváš. Koukáš na videa s látkou do druhého dne. Takhle dokola. 5 měsíců v kuse. Sociální a rodinný život nula. Volný čas nula. Ale stálo to za to. Zase jsem poznal nové a fajn lidi. Každej den na kurzu utekl jako voda a já zažíval přesně to, co jsem hledal. Pracovat, ale vůbec to nevnímat jako práci, nýbrž zábavu.
Teď do práce div neběžím. Lačním po tom dozvídat se nové a nové věci. Je toho tolik. Všechno mě ultra baví. Oproti práce u policie se cítím volný. Můžu vše, co budu chtít. Tohle bude znít škaredě, ale stejně to řeknu - cítím, že zase konečně přemýšlím a vidím, jak rostu. Práce je mi zábavou. Také si slibuji větší nezávislost na místě povolání. Což je skvělé. Více času na sebe i na rodinu.
Není to lehké. Kdyby bylo, dělal by to každý. Pokud ale váháte pro změnu kariéry. Snad vám bude můj příběh inspirací. Bude to dřina, finančně vás to skoro zrujnuje, ale ty bonusy, které to přinese za to stojí.
